Začínali jsme v Lidické galerii. Pracovali jsme ve skupinkách a prostřednictvím obrázků vytvořených umělou inteligencí na základě textů vzpomínek pamětníků jsme postupně odkrývali historická témata – život ve starých Lidicích, vyhlazení obce v červnu 1942, tragický osud lidických dětí a smutný osud lidických žen. Naše poznávání bylo umocněno krátkými velmi emotivními videodokumenty Minuta z historie. Paní průvodkyně nám hlouběji okomentovala jednotlivé historické situace. Vedle výpovědí lidických přeživších jsme si vybírali obrázky historických artefaktů a k nim jsme si hledali jejich popis. Výstupem se staly naše prezentace. Předměty byly látková panenka, pracovní košile, kus ohořelých dřevěných vrat, kovová část bruslí, průkazy totožnosti.
Následně jsme se ulicí 10. června 1942 přesunuli přes růžový sad (24 000 růží) k Památníku dětských obětí války. Zločin hluboce zasáhl akademickou sochařku prof. Marii Uchytilovou a ta se v roce 1969 rozhodla vytvořit bronzové sousoší 82 lidických dětí. Práce jí trvala 20 let. Zemřela den před 17. listopadem 1989 a konečného díla od r. 2000 se nedožila. Tyto děti vzhlíží do krajiny, kde původně stály domky jejich rodičů. Kousek od nich se nachází hromadný hrob popravených mužů, jejich otců.
Druhá třída absolvovala program „Příběh obce Lidice“. Vedle velmi emotivní procházky po pietním místě zaniklých Lidic jsme navštívili Památník Lidic. Pak jsme se následně s paní průvodkyní přesunuli do Lidické galerie. Zde jsme absolvovali krátký program, který měl dětem pomoci pochopit, proč zde k takové tragédii došlo. Náhodně vybraná obec a snaha pomstít viníky atentátu na říšského protektora R. Heydricha přivedla řadu nevinných lidí do neštěstí. A právě tato zlovůle Hitlera a jednotlivé příběhy obyčejných lidí byly to, co děti nejvíce oslovilo a dotklo se jich.
Po příjezdu jsme zkusili zhodnotit naše dojmy do společné myšlenkové mapy a sepsání novinové zprávy.
Citace našich bezprostředních dojmů:
Pro mě bylo fascinující, jak se podařilo Němcům obec vymazat. Vybral jsem si kus dřevěných vrat i se zámkem. Z dálky vypadal jako pouzdro na pistoli. To mne zaujalo.
Ve starých Lidicích jsme viděli bronzové sochy všech dětí, jako by vzhlížely na jejich vesnici v plamenech.
V Lidicích jsem byl poprvé a ohromný dojem na mě udělala stará vesnice, která byla doslova srovnána se zemí. Nešlo rozeznat, že tam vůbec nějaká byla.
Viděl jsem hrob lidických mužů a nebylo mi to příjemné. Cítil jsem se jak na hřbitově. Zajímavé bylo, že jsme se u toho místa často zakopávali. Jako kdyby nás duše mužů strkaly, abychom odešli. Je strašné, že se Lidice vypálily jen kvůli dopisu, který s atentátem na Heydricha vůbec nesouvisel.
Program se mi líbil. Vyprávění paní průvodkyně mne donutilo k zamyšlení, že bych tohle měl zažívat já. Mrazilo mě.
Exkurze do Lidic byla pro mne velmi silná a emotivní. Slyšet příběhy o tom, že 173 nevinných mužů postříleli, ženy odvezli do koncentračních táborů, děti vzali matkám a potom je zabili. To je hrozné. Byla to dobrá exkurze a chtěl bych tam ještě jednou.
Ano, je potřeba stále historii studovat, události nepodceňovat a učit se z nich. Neopakujme chyby našich předků.
Jitka Predigerová, Radka Pavlíková, žáci IX. A a IX. D.
